A já už si myslel, že ty lidi začnu mít rád...

5. června 2016 v 4:17 | Nepochopený psychopat
Nesnáším školu. Nesnáším ty lidi v ní. Proč mě nikdo nedokáže pochopit? Sakra, nevím, o co se to snažím. Hned první den, co jsem do školy přišel, mě tam lidi málem ukřižovali. Počet lidí, kteří by měli nějaké milé dotazy, nebo mě aspoň pozdravili, bych spočítal na prstech jedné ruky. Ráno mě už celkem dost podusil říďa, který měl hodně keců ve stylu, že já na té škole vlastně nemám co dělat, že bych měl být úplně někde jinde a že jestli se cokoliv stane, tak okamžitě letím. No tak pardon pane řediteli, že jsem se nenarodil tak dokonalý jako vy.


Nicméně kdyby byl blb jenom on, tak bych se na to vysral. Ale oni i ti spolužáci za moc nestáli. Nevím, jestli jsem čekal nějaký velký přivítání, každopádně to neproběhlo. Celý den jsem si připadal jako vzduch. Prostě jako kdybych v té třídě vůbec nebyl. Ne že by mi to hodně vadilo, pozornost nesnáším, možná je nakonec dobře, že mě všichni ignorovali, ale nečekal jsem to. I když po otevření skříňky jsem zjistil, že neviditelný asi nejsem, měl jsem dvě zprávy o tom, že jsem kokot a abych co nejdřív vypadl. Hm, tu radost nikomu neudělám, v poho.

Nějak bych to neřešil, vždyť jsem na tohle zvyklý už přes deset let, prostě přijdu do školy, tam jsem všem úplně ukradený a zase odejdu, každodenní rituál. Ale nasrala mě poslední párty, teď v sobotu. Před chvilkou jsem se z ní vrátil. Abych začal od začátku, když jsem na pár sekund přestal být neviditelný, tak mě starý kámoš - shodou okolností taky největší hulič a zároveň nejlepší člověk, co znám - pozval na nějakou mini kalbičku u něho ve sklepě, kde se sejdou tak tři třídy, pár lidí z města, prostě taková klasika, co u nás na škole vždycky byla. Byla to chyba, na místě to sice bylo ok, na chvilku jsem se na všechno vykašlal a snad jsem se i bavil, ale potom se muselo všechno posrat. Když jsem odcházel, počkalo si na mě pět týpků z města, které jsem vlastně ani v životě neviděl a prostě a jednoduše mi dali do držky, no. Holt se žádnýma svalama nebo lvím srdcem nechlubím, tak jsem se nebránil. Stejně je jeden ku pěti k hovnu. Moncla zvládnu, ale teče mi hrozně z ruky, asi mi tam nějak hrábli nehtem, jedna z největších jizev je úplně otevřená a vidím části těla, které bych asi úplně neměl vidět. Tak snad to bude v pohodě.

Já nevím, taky vám všechno přijde chvilku dobré, prostě že se to změnilo k lepšímu, že jste v jiném světě, najednou nemáte depky a najednou vám to všichni zase hezky vyvrátí? Já fakt doufal, že když jsem se já pokusil o změnu, že se změní i ostatní a ono hovno. I když takhle už to je tolik let, proč mi to pořád nedochází. Tak snad někdy jindy, já si jdu asi lehnout a budu se modlit.. upřímně ani nevím za co, možná by bylo lepší, kdyby ta krev prostě tekla a ráno bych se už nevzbudil. Já vlastně ani nevím, jestli chci nebo nechci žít, mě to zase začíná být jedno.
 

Co víc říct

4. května 2016 v 2:40 | Nepochopený psychopat
Předevčírem mě pustili. Jo, přesně tak, z toho krásného místa, o kterém jsem zde mnohokrát mluvil. Asi víte, že jsem stokrát psal, že tam nechci, že to je hrozný, ale víte vy co? Ono to tam nakonec zas tak strašný nebylo. Našel jsem si tam pár kámošů, chápete, prostě lidi, co mi rozumněli, neodsuzovali mě, byli jsme na tom stejně. I tak vám musím s velkým nadšením (množství ironie si určete podle sebe) oznámit, že se svým rituálem jsem nepřestal. Možná se to zdá nemožné, ale i v takovém místě, jako je léčebna, jde najít způsob, jak si udělat další rány - třeba každý den. Jo, jasně že to věděli, nejsou zas tak tupí, ale asi mě snad i pochopili.

Ale teď vlastně k tomu, jak jsem se dostal zpátky k tadytomu blogu. Dva dny před propuštěním jsme měli napsat věci, které nám nejvíce pomáhaly od takových těch špatných chvilek. A já jsem jako druhý napsal tuhle stránku. Je to celkem ironie, vždycky jsem tak nesnášel přispívat sem, asi proto, že to byla povinnost, ale teď si uvědomuju, že jsem si tím hrozně pomoh. A teď jsem si řekl, že bych se k tomu chtěl vrátit. Že to vlastně nebylo zas tak špatný.

Co mě potěšilo - komentáře. Nikdy jsem tenhle blog nepsal pro ostatní, ale když jsem si teď přečetl 5 nových komentářů z doby mé neaktivity, byl jsem celkem překvapený. Vám se tu líbí, jste rádi, že na to nejste úplně sami a.. kurva, prostě jsme se našli, jinak to nejde říct.

Takže to vidím tak, že sem budu zase psát. Příští týden jdu do školy. Nevím jak jsem se tam vlastně zpátky dostal, kdo za mnou stál nebo tak, ale jsem tam. Vím, že jsem se na to chtěl stejně vysrat, ale když jsem o tom přemýšlel, tak to asi není úplně dobrý.

A ještě bych se chtěl zeptat - neznáte nějakou dobrou hru na dlouhé hodiny? Protože nespaní jsem se taky úplně nezbavil a nemám co dělat, tak bych možná i vyměnil čumění do zdi za nějakou tu zábavičku.

Den ode dne

14. května 2015 v 1:27 | Nepochopený psychopat
Znáte takový ten pocit, kdy je člověku všechno totálně jedno? Jo, tak to bylo poslední dobou. Je mi jedno, že mě psychouš nutí psát si blog, je mi jedno, že mě vyhodí ze školy, je mi jedno, jestli teď chcípnu. Je to prostě jedno.

Ano, přesně tak, blog si píšu kvůli psychoušovi. Neříkám, že není super takhle někomu napsat, že mě všechno sere, ale jde to i jinými způsoby. Teď mě psychouš málem zabil za to, že nic nepřidávám. Jo, sleduje mé volné pocity, nebo jak to řekl.

S tou školou... menší aférka s nějakými prášky. Jako kdyby jejich třináctiletí žáčci nikdy nic takového nezkoušeli Nevím, proč to řeší u starších. Ale jo, prostě mě vyhodili. Stejně jsem chtěl kvůli tomu opakování seknout se školou, takže je to vlastně úplně jedno.

A taky musím dodat, že jsem se říznul někam do ruky a teklo to ze mě jako z vola, takže jsem musel na šití. Prý mě zase pošlou do ústavu, že se chci zabít. Jako nejsem proti, teda proti té sebevraždě.

Tak co, psychouš spokojenej, že jsem něco napsal?
 


Bez psychoušů by byl svět lepší

25. dubna 2015 v 23:36 | Nepochopený psychopat
Myslel sem, že když s blogem seknu, tak na to psychouš nepřijde. Přišel. Říkal, že od posledního článku se zhoršil můj stav a že je to určitě tím, že nepíšu. Zaprvý netuším, co by se mělo horšit. Já si přijdu posledních pár let pořád stejně. A zadruhý nechápu, proč můj blog čte. Mě by fakt nebavilo číst o tom, že jsou psychouši jenom zkurvení parchanti a že se řežu do péra, kdybych byl psychouš. On se v tom asi vyžívá.

Poslední týdny byly stejné. Každý den se ani minutou nelišil od toho předchozího. Ráno vstanu v 7:55, v osm dojdu do školy, ze školy přijdu domů a čumím do zdi a potom jdu v pět k psychoušovi, kde jsem většinou tři hodiny. Pak přijdu domů a čumím do zdi. Nechápu to. Lidi žijou v neustálém stresu, nic nezvládají, přejou si, aby den měl 48 hodin. Mně by stačilo deset. Nechápu, proč bych měl svůj volný čas věnovat facebooku, nebo třeba škole. Je to zbytečný. Nemám si s kým psát a ani nechci a ve škole je mi to teď úplně šumák. Uvažuju, že s ní seknu, protože je mi to stejně k hovnu, nechci dělat žádnou práci. Peníze nepotřebuju. Každý měsíc mi máma dává 50 korun, většinou to dám bráchovi na trávu.

Jo, brácha skončil s háčkem. První noc s ním byla fakt nechutná, párkrát se poblil a asi dvě hodiny vkuse mi brečel v klíně. Hm, dojemná sourozenecká chvilka, to určitě. Ale už je to pryč. Teď jen hulí. Jasně že to není dobrý, ale pořád lepší, než kdyby se v těch sračkách válel napořád.

Zítra jdu na nějaké vyšetření a už přesně vím, co udělám. Nadopoju se alkoholem tak, že mě rovnou vezmou do márnice. Protože tahle vyšetření jsou to nejhorší, co člověka může potkat. Začne to miliony otázek. Pokračuje to nějakými fyzickými testy. Končí to miliony otázek. Činnost na celý den.

Hody hody doprovody

7. dubna 2015 v 3:12 | Nepochopený psychopat
Celá tahle nálada mě děsně štve. Dneska u nás zvonilo asi dvacet malých harantů, kteří chtěli nějaký čokolády, to bylo fakt super. Měl jsem chuť vzít bič, který máme ve sklepě, jít ven a mlátit lidi. Přijde mi to docela tradiční, akorát by to pár lidí víc bolelo, což by mě samosebou naplňovalo. Bohužel, celý den a vlastně celý víkend jsem ležel zavřený u sebe. Jako vždy.

Normálně mívám na přemýšlení miliony životních blbostí, tentokrát jsem měl ale hlavu plnou školy. Jo, zítra do tý zkurvený barabizny zase jdu. Je až směšné, že většina lidí se tam těší jen kvůli lidem a já bych naopak ocenil nějakou soukromou výuku. To bude zase otázek. To bude zase posměšků a odsuzování. Neříkám, že mi to vadí, neříkám, že jsem si nezvykl, ale stejně se na to moc netěším. Ty lidi nesnáším. Navíc musím tenhle ročník dochodit a znovu opakovat, člověk by se z toho zbláznil. Už teď jsem tak nějak nejstarší ze třídy, to bude fakt úžasný, až budu mít okole sebe třeba o dva roky mladší lidi. Navíc budou jen další a další otázky. Začínám zjišťovat, že můj život se skládá se samých otázek, ale žádných odpovědí.

Také mi v neděli psal Adam. Jo, přesně ten Adam z nemocnice. Však já jsem věděl, že se těm anorektičkám nedá věřit. Odpověděl jsem mu sice až po půl roce, ale i tak začal rychle konverzovat. Nic zajimavýho nebo přínosnýho jsem se však nedozvěděl. Zase bych se chtěl vrátit do těch časů, kdy si po těle řezal nejrůznější obrázky a ornamenty a mě nechal tu krev olizovat. Což mi připomíná, že já už se fakt nemám kde řezat. Na starých jizvách jsou nové, ale stejně nikde není místo. I ta chodidla, proti kterým jsem dříve byl jsou úplně kaput. Chvíli jsem nemohl chodit, ale po čase jsem si zvyknul. Už jsem se i párkrát řízl do krku, ksichtu a péra. Našel jsem taková ta málo nebezpečná místa, kde bych po pár říznutí nemusel hned chcípnout a zatím dobrý. Stejně to nemám s kým dělat, tak je to vlastně jedno. Eva je někde v prdeli, ostatním se hnusím. Já si vážně najdu nějakou kurvu, protože já nepotřebuju milovat, potřebuju sex!

Páni, tak před pár minutama tu byl bratr. Zeptal se mě, jestli bych mu nepomohl skončit. Skončit s heroinem. Je úžasný, že ho to napadlo zrovna teď, když mám hodně času a skvělou náladu. Ani nevím, co z toho by se mělo brát více ironicky. Jasně, že mu pomůžu, vím, jak je to těžké, ale sakra, měl by se vzpamatovat. Nepůjde to jednoduše. Bude prožívat neskutečné bolesti a bude mě prosit na kolenou, že mi klidně dá milion v hotovosti, když mu dám jednu jedinou dávku. Může si za to sám.

Takže zítra mě čeká krásný nabitý program. Od osmi do pěti škola (normálně by byla do tří, ale musí se dořešit některé, ehm, formality), od šesti do osmi (a možná déle jak ho znám) psychouš a potom celý večer a noc s bráchou, nějakými prášky a vínem. Jako za starých časů... Ani nebudu mít možnost přemýšlet nad svým zkurveným životem, i když pravda, v blázinci jsem si toho namyslel ažaž.

Ach, zase mi píše Adam, jaká náhoda. Nebudu se s tím dále srát, stejně mi tahle zpovědnice nikdy nepomůže, přestože si to psychouš naivně myslí.

Smysl života

4. dubna 2015 v 2:07 | Nepochopený psychopat
Právě jsem přišel z pekla. Jak tam bylo? Řekněme, že jsem se cítil jako blázen. Ne jako člověk, který cítí úplně všechno ale vlastně vůbec nic necítí, ale jako čistý dement, retard, mentál. A koneckonců se tak stále cítím. Vzpomínám na ten zápach, který tam všude byl. Pach bezmoci a zapomnění. Páni, začínám zjišťovat, že jsem tam od některého kripla chytnul poetickou duši. Asi zachvíli napíšu knihu s názvem Pach bezmoci, jelikož to působí velice umělecky. Pravděpodobně jsem našel smysl svého života.

Ústav pro duševně choré. Nezní to tak strašně, jaké to ve skutečnosti je. Nemůžu to sice porovnávat s americkými sanatorii ze šedesátých let, nicméně žádná výhra to také není. Můj psychouš mi určil, že magor jako já patří do blázince. Že je pro mě dnešní svět a společnost příliš nebezpečný (nebo že já jsem nebezpečný pro něj?). Děkuji Satanovi za zázrak, který mě odtamtud dostal. Bez něj bych tam teď trčel, koukal do zdi a přemýšlel o tom, jak dostat z těch šílenců kolem mě prášky, abych se mohl předávkovat. Nebo bych už byl mrtvý, co já vím. Ale oni mi změnili psychouše a ten usoudil, že mohu normálně fungovat, že snad nikoho nezabiju (ani sebe) a že je pro mě absolutně zbytečné tam trčet a čekat, až se zblázním úplně.

A tak tu teď ležím, v mém najednou krásném pokoji, poslouchám matčino hekání - jo, za tu dobu se z ní stala pěkná kurva - a říkám si, že je super, být doma. Takový pocit jsem snad nikdy neměl. Tedy, vždycky jsem upřednostňoval být zavřený u sebe, ale tohle se mi vážně nikdy nestalo. Třeba za chvíli budu úplně normální, co ty na to, psychouši?

Jak bych to celé shrnul? Smysl života najdete buď v ústavu, nebo přes stěnu matčiny ložnice.

Zkurvený psychouš

28. září 2014 v 2:41 | Nepochopený psychopat
Už sem znova začal uvažovat o sebevraždě. Mám pocit, že jestli to brzo neskončím, pošlou mě do nějaký prdele, řekně třeba blázince. Nemusím připomínat, že společnost Evy bych uvítal nejvíc, ale za těchto podmínek moc nevím. Proto zase začínám dělat plány, jak to vlastně provedu. Ale ne, sem srab, stejně to neskončím, protože něco v mojí hlavě se bojí.

Psychouš mi dává poslední dobou divný otázky. Jasně, vždycky byly divný. Teď mi ale přijde jako pedofil. "Kdy se ti naposledy postavil?" "Nemáš náklonost ke stejnému pohlaví?" "Jak dlouhýho ho máš?" Je to fakt přehnaný. Nejdřív sem si myslel, že si dělá prdel. Jenže on to fakt myslí vážně. To není psychouš, ale peďák.


Bratr taky začal chodit k psychoušovi. Ten pochopitelně neví, že má koňský dávky heroinu, ale řekl bych, že stačí pár týdnů na to, aby to jen podle jeho chování odhalil. Ono to není nic těžkého ani pro normálního člověka. Z kluka, co měl vždycky jedničky, milion pochval za dobrovolnictví a nevěděl, co je to pětka, se stal největší propadák, který už má na podmínečné vyloučení. Chová se jinak a dost se to projevuje. Na všechno sere. Vím jak mu je, znám tu změnu. Je to na hovno, ale každý si za to může sám.

Už nevim, jak dál. Se sexem. Každý večer si ho honim u fotky fakt krásný holky se skvělými názory. Jaká škoda, že je zadaná. Ale hned bych s ní hupsnul do postele. Potřebuju sex. Víc než chlast. Víc než řezání. Nutně ho musim mít!

Když se nebudu ozývat, tak sem mrtvej, v blázinci, nebo mám zákaz internetu, který mi moje drahá matka už několikrát zařídila. Píča jedna. Člověk se má vypsat a ona mu do toho vleze.

Heroin mě vzrušuje

17. září 2014 v 4:23 | N.
Proč je všechno totálně v prdeli? Už asi tři týdny.. Přijdu si jako dement, který je závsilý. Do všeho vždycky spadnu. Sem debil.

Skoro nemůžu chodit. Ty chodidla sem si rozřezal nějak moc, takže teď kulhám. Dopíči. Matka se mnou chtěla jít do nemocnice, ale tam nepůjdu ani náhodou. Znova by si mě tam nechali. A to bych fakt šel na záchod a oběsil se. Tak nějak pajdám a doufám, že s tím nebudu muset něco dělat.


Od té školní dvoutýdenní tragédie furt chlastám whiskey. Nikdy sem jí moc neměl, ale ta až nepříjemně hořká chuť se mi líbí. Něco sem našel vzadu ve sklepě, kam si matka dávala chlast z dob, kdy chodila k psychoušovi. Od tý doby tolik nepije, tak je tam toho celkem dost. Akorát pro mě... a taky bratra. Jo, je na tom hůř než já, to přiznávám.

Vždycky, když si ho vybavím, tak se mi taky vybaví drogy. Ten jeho heroin mě sakra přitahuje, možná i vzrušuje. Nemůžu do toho spadnout znova, prostě nemůžu, ale odolávat je to nejtěžší. Bez svých jiných "kamarádů" bych to nedal. Už sem to měl v ruce, ale nakonec to hodil pryč. Nesmím!

Potřebuju sex. Kurva, píče, práce, já nutně musím mít sex. Honit si sám sobě je na hovno, neuspokojí mě to ani trochu. Pornáče taky nepomáhaj. Potřebuju Evu. Ta šlapka byla tak boží. Co se dá dělat, musím se držet. Nemusím se zdržet vlastně všeho? Má ten můj zkurvenej život vůbec cenu?

Tak nic, du si zalíst do sklepa s jedním z mých kamarádů, už tu whiskey fakt potřebuju. A nebo bych měl jít spát, ale to stejně nemá cenu. Nashle vážení.

Vražedná škola

14. září 2014 v 3:56 | Nepochopený psychopat
Dva týdny zájezdu. V prdeli. Je to povinné. Povinný čas strávený s lidmi. S lidmi, co nesnáším. Nesnáším tenhle výmysl od prváku.

Hned druhého září sme jeli někam do Krkonoš, abychom strávili super čas ve společnosti na čerstvém vzduchu. Vražedná kombinace.

Byl sem na pokoji s teploušem a frajírkem. Takže sem buď byl v erotickém obklopení s nesprávným člověkem, nebo na náš pokoj nonstop chodili všichni, protože frajírek u nás pořádal párty. Kdybych se vždycky do němoty nevozřal, nedal bych to, tím sem si jistý. Zabilo by mě to.


Co sem do sebe narval? Vodku, rum, whisky... lepší než v baru. Frajírek měl zásoby, které se rovnaly flaška na jednoho. Takhle sem se snad nikdy neskolil, to je fakt. Když sem měl depku, tak sem pil, ale vždycky pár loků a ne láhev za jednu noc. Skoro to bylo lepší než drogy, s tím musím souhlasit.

Když už sme u těch drog, můj milý bratříček je troska. Nebavíme se spolu, aspoň ne normálně, ale tentokrát sem za nim musel přijít. Ležel na posteli, brečel, vedle sebe injekci a stačil pohled na jeho ruku, abych viděl, že je totálně v prdeli. Jeho pohled by vypatlaný, prázdný. Drogy sou sračky, o tom vim svý. Tak sem ho nechal se v nich koupat. On to pochopí. A nebo taky ne. Ale to je mi jedno.


Zpátky do domu hrůzy, konkrétně pokoje 53, kde sem ty dva týdny trávil. Ráno učení, odpoledne volno. Na hovno to bylo. Měl sem sebou šest žiletek, čtyři sem úplně stupil. Už se nemám kde řezat. Tam sem zajel i do chodidel, už jaksi není místo. Je to na hovno.

Všechno je na hovno. Jediná pozitivní věc je, že sem doma, a že všechny dny nebudu v obklopení debilů.

Nálada v prdeli.

28. srpna 2014 v 3:57 | Nepochopený psychopat
Jinak to říct nejde. Dozvěděl jsem se několik zajímavých věcí, díky kterým jsem kupodivu usnul a spal celých 8 hodin! Jsem z toho absolutně nasraný a mám chuť dát noťasu pěstí.

- Od nového školního roku budu chodit každý druhý den k psychoušovi ... jako vážně? Sice bych neměl co dělat, ale to radši budu čumět do zdi, než se s ním bavit. Kdyby aspoň nebyli tak nudní a nekecali kraviny. Jenže to přesně oni dělají. Mám pocit, že každou chvíli dojdu do garáže pro lano a oběsim se. Děs.


- Adam asi vykrvácel. Dozvěděl jsem se to od jedné té anorektičky co byla s Evou na pokoji (sakra, mám tak strašnou chuť na sex). Je to poměrně nedůvěryhodná osoba, ale jestli se Adam fakt zabil podřezáním, má můj respekt. I když umřít v nemocnici bych nechtěl.

- Tři noví kamarádi. Takhle to nazval psychouš. Představte si pod tím hnusné prášky, které stejně ničemu nepomůžou a stejně je musím brát. Ach ty doktoři. Co kdybych se zase předávkoval, hm?


- A poslední perlička: Můj brácha začal brát drogy. Říkám si, co sme to za rodinu proboha. Matka s citem jak hovno, otec bůhvíkde, psychopat co před chvilkou přijel z nemocnice a bratr narkoman. Celkem v prdeli, ne?
Zjistil sem to včera, když sem šel na záchod. Akorát si to v koupelně píchal. Ale mě je to úplně jedno, každý si děláme co chceme a i když bych mu měl dát přednášku o tom, jak je to hnusný, tak vím svoje a nechám ho ať si na to přijde.

Furt mám pocit, že to není všechno, ale teď si na nic významného nevzpomenu, takže jen čau.

Pořád žiju!

26. srpna 2014 v 3:37 | Nepochopený psychopat
Naposledy jsem se ozval před necelým týdnem, což je vzhledem k mému denímu vypisování o bílé dezinfekční díře celkem neobvyklé, ale mělo to své důvody, i když uznávám, rád bych se v tom týdnu vypsal.

Takže jsem konečně doma. Včera někdy odpoledne mě propustili s asi pěti miliony pouček o tom, jak je život krásný a ať už se o to nikdy nepokusím. Je to fakt vtipný, vzhledem k tomu, že já se od prvního okamžiku zabít nechtěl. Ale co, hlavně že sem doma.

A proč jsem se ten týden neozval? Říká se tomu plnohodnotné zabavení všech možných i nemožných elektronických věci vaší matkou. Některá sestra jí napráskala, že sem na něm moc dlouho (5 hodin cca... vážně? Měl bych ji seznámit se spolužáky, kteří jsou na něm i doma kde mají všechny možný věci a můžou chodit ven, a stejně jsou na kompu 13 hodin -.-) a tak mi to matka jednoduše zabavila. Ani neřekla ahoj, prostě to vzala a odešla. Mateřská láska = 100%.


Tím pádem si asi dovedete představit, co pro mě ten debilní týden byl. Čumění do zdi, řezání se a DOKONCE jsem si povídal i s Adamem. Nikdy bych to neřekl, ale ano, já si s ním fakt asi tři hodiny povídal. A najednou sem v něm viděl víc, než čtrnáctiletýho rozmazlenýho blbce, co se chce zabít. Jinak jeho krev je den ode dne lepší.

Toho chudáka si tam nechali, tomu se říká smůla. Já už sem naštěstí ve svým pokoji a ani nemám potřebu vylejzat. Nevim, proč bych měl jít za matkou a Danem a říkat, jak krásná rodina sme. Protože matka stojí za hovno, to je fakt.

Za chvilku zase budu muset do školy a mám pocit, že to nepřežiju a že se odprásknu hned první den. Co se oběsit u ředitele v kabinetu? Ten by měl radost. No nic s tím nenadělám, pro mě se vlastně nic moc nezmění. Jen že budu muset být mezi lidmi, a to mě neuvěřitelně ničí.

Ale jinak je to stejný. Spim tak jednou za 3 dny asi 5 hodin, to nemůžu ovlivnit, takže to je stejný jak o prázdninách tak když je škola. Na úkoly tak nějak kašlu, stejně ta střední stojí za prd, úkoly ani mít nemusim a vlastně ani nic nemusim umět. Stačí tam jen chodit, což sice taky rád vynechám, ale když tam občas zajdu, tak je to v cajku.

Už nevím, co bych víc napsal, tak radši jdu sledovat zeď. Čau.

Samotka

20. srpna 2014 v 4:05 | Nepochopený psychopat
Zdravím vás z pekla, a zcela upřímně k tomu nemám daleko.
Včera mě asi v sedm (kurva, to se člověk ani nemůže vyspat, když už zabere, tak ho hnedka probuděj) vzbudil psychouš a než jsem stihl říct krev, už sem byl na samotce. Jak si to představit? Jako malý pokoj, kde se vejde akorát postel, umyvadlo a záchod.

Bylo mi řečeno, že se provalil můj božský sex a že teď budu hezky sám, protože tady nechce mít úchyla. Takže jsem tam byl izolovanej, bez všech věcí, jen já, oblečení, umyvadlo a záchod. Opravdu výběr, co se týče činnosti? Tím chci říct čumění do zdi. Takhle krásných 13 hodin. Někdy kolem osmý mě pak sebrali a vrátili zpátky do mýho bejváčku sdílenýho s Adamem, s tím, že jestli na Evu ještě jednou šáhnu, půjdu na horší místo, než je samotka.

Nechápu, proč mě nepustí. Jsem zdravej a v nemocnici nemám co dělat. A jestli si myslí, že sem vražednej debil, proč mě nepošlou někam jinam? Nejlíp do vězení, protože už mám všeho plný zuby a to je snad jediný místo, kam bych se vrátit chtěl.

Takže včera žádnej sex a dneska taky ne, ani zítra, ani pozítří... psychoušové si jí odvezli do blázince. Hm, možná se tam potkáme. Jediná pozitivní věc na tomhle místě byla ona a teď? Je to na nic.


Adama konečně zbavili těch sraček. Už může normálně jít na záchod a především mě už nesere. Asi za tu dobu pochopil, že si takhle ničemu nepomůže. Ale řeže se víc, jen kvůli mě. Přímo chce, abych si tu krev bral. A já jí velice nadšeně vstřebávám do svého těla. Je to výborné.

Tak zatím to se mnou nevypadá moc dobře. Všechny dobrý věci mizí a já mám pocit, že jako na píču Adam zítra chcípne a já svůj velký denní příděl budu muset kompenzovat jinak. To by bylo dost blbý. Ale na druhou stranu se zase možná setkám s Evou. I když na místě, kam bych se ani kvůli sexu nevrátil.

Dostaňte mě odsud!

18. srpna 2014 v 3:19 | Nepochopený psychopat
Už tu jsem pět dní. Dobře, někdo je v nemocnici třeba tři měsíce, ale doprdele já jsem jen jednou omdlel a prakticky bych tu vůbec nemusel být. Je to tu strašný, chci vypadnout konečně!

Adama zbavili těch plín a pout a on se kretén pořád řeže. Strašný debil. I když teda zvýšil náročnost svých obrazců - teď píše čínské citáty. Jo, je to fakt dost zvláštní. A pořád mě to nechává olizovat. Za to ho fakt miluju, nemůžu se tý krve nabažit.

Dneska jsem si pěkně dosral břicho, je pravda, že když jsem se říznul, teklo to víc, než obvykle, ale jebu na to, pořád žiju, tak co s tím. Aspoň bylo co lízat.


A když už jsme u toho lízání, Eva je takovej bůh. Od té doby, co jsem se vám naposledy ozval, jsme to spolu dělali už čtyřikrát. Nebylo to moc dlouhý, protože oni si to hajzlové moc dobře kontrolují, jak dlouho tam jsme, ale to mi absolutně nevadí. Zase se řezala a zase sem jí to oblizoval. Krása.

Nejhůř se to zatím zdá s psychoušem. Ten neví, co se mnou. Včera jsem měli prozměnu třihodinový rozhovor a někdy v půlce mi řekl, ať si prostě vyndám žiletku, říznu se a slíznu to. Bylo mi jasné, že kdybych vytáhl žiletku, zabavil by mi jí dříve, než bych dokázal cokoli udělat, tak sem nehtem vzal jednu čerstvější jizvu ze které samozřejmě hned začalo téct a já začal. Ne, nebylo mi to divné ani trapné, dělat to před ním. Naopak mě to nutilo sát ještě víc.

Po tomhle incidentu mi sdělil opravdu krásnou věc: buď půjdu do vězení, protože ten případ není ukončen, nebo si to namířím hezky do blázince, protože jsem nebezpečný psychopat, nebo tady budu ještě strašně dlouho, než se odprásknu, nebo mě pošle domů s tím, že ještě něco a můžou mi rovnou dát svěrací kazajku. Naprosto úžasné vyhlídky. To se asi rozřežu, jestli půjdu do blázince, nebo tady budu muset zůstat. Vězení mi nevadí, tři měsíce sem tam byl a zas tak strašný to nebylo. Takže hlavně ne ty dvě možnosti.


Tyvole, vchází sestra, ale mě je to úplně u prdele, ať mi klidně sebere notebook a mobil, ať mě klidně zabije, mě už je to jedno!!

Tak tohle bude ještě hodně zajímavý

17. srpna 2014 v 3:35 | Nepochopený psychopat
Nikdy bych to neřekl, ale v nemocnici je fakt vzrůšo. Sice odtamtud chci co nejdřív vypadnout, ale aspoň se tu něco děje.

Po těch dnech jsem konečně zjistil, že se ten chudák vedle mě jmenuje Adam. Jako je to divný, ale do týhle doby jsem jeho jméno nevěděl.

Furt je na poutech a plínách. To bych fakt nepřežil. Být ním, tak bych prostě někomu řekl zabijte mě prosím. Já bych to mile rád udělal. Ale on se moc do řeči nemá. Jeho rozhodnutí. Ale na tu novou kočandu to opravdu nezapůsobilo, když ho viděla v tomhle stavu.

Když už o ní mluvíme, jmenuje se Eva. Má všechno. Velký kozy, velkeh zadek, smysl pro humor.. jo a zmínil jsem se, že je to nymfomanka, která si při svém posledním pokusu odnesla několik bodnutí nožem? Přijde mi, že se tohle oddělení začíná plnit všemožně duševně nemocnými. Možná proto je to tak debilní nemocnice.

Konečně jsem měl po hodně dlouhý době sex. Hodně dobrý sex. Ona se při tom řezala a já jí všechno olizoval. Miluju kozy, miluju krev. Dva v jednom. Dělali sme to sice na hnusných zapáchajích záchodcích, ale kde jinde to v nemocnici dělat, že? Navíc ani jeden nechce romantiku - ona potřebuje sex, já sex taky miluju a žádný vztah nechci, tak to vyšlo celkem dobře. A doufám, že ještě vyjde.


Jen je škoda, že je úplně na opačném konci chodby s nějakými anorektičkami. Ježiš, z tady toho se fakt stává blázinec. Možná proto mě psychouš nikam neposlal, dobře věděl, že každou chvíli budou moct změnit nemocnici na ústav pro duševně choré.

Co se týče psychouše, měl jsem s ním včera asi dvouhodinové sezení, které se nakonec ještě o další dvě hodiny protáhlo, protože zavolal poldy. Jo, našli si nějaký kamerový záznamy, kde je jasně vidět, jak tomu sebevrahovi v mém pokoji (který tu už dnes není) dávám prášek, možná jich bylo i víc. Všechno se to strašně řešilo a je mi jasné, že tu nebyli naposledy a dost možná přijdou každou chvíli a odvedou mě do vězení, v tom horším případě do blázince. Ale ten sex na konci dne to sakra napravil, to jo.


Takže jak to se mnou teďka vypadá? Jsem pořád na pokoji s chudákem Adamem a děkuju bohu za to, že nejsem v jeho kůži. Když už jsme u boha, tak mám za sebou rozhodně ne poslední boží sex a abych to skvěle zakončil, možná si mě za chvíli odvedou do jedné z těch dír.

Vítejte v hrobě

16. srpna 2014 v 3:26 | Nepochopený psychopat
Tak včera jsme tu měli tři smrťáky. Asi víte, co to pro mě znamená. Naprosté nadšení!

Hned ráno přivezli nějakou bouračku. Šlo o ženskou a chlápka - asi manželé. A jelikož jsou ty debilní sestry strašně ukecaný, dozvěděl jsem se hodně věcí - včetně něčeho o zanedbání operace. Dejme tedy tomu, že manžel zemřel a ženě amputovali obě nohy. Je fakt, že bych radši chcípl, než byl bez nohou. Zajímá mě, za jak dlouho ta ženská spáchá sebevraždu. Jestli teda nezemře do tý doby, než ty "nohy" uvidí.

Další smrt byla poměrně nudná, prostě chcípl nějaký člověk, co by dlouhodobě v kómatu.

A ten poslední byl asi před čtyřmi hodinami. Odešel ten, o kterém jsem se skoro vůbec nezmínil, ten, co se předávkoval. Proč zemřel? Kretén se předávkoval znova. Viděl jsem, jak to dělá a měl jsem takový hřejivý pocit u srdce, zvlášť, když jsem mu jeden prášek, který ani nevím, na co je, dal. A tak je pryč.


Po těch všech smrtích tu byl nějakej úplně cizí psychouš a vykládal nám něco o tom, že je život krásnej a tak. Nechci tu být hnusnej, ale měl sem pocit, že se každou chvíli vyseru a hodim mu to na hlavu - aby viděl, jak je svět plný sraček.

No a jinak nic moc. Ten blb vedle mě už tolik neotravuje, ale musím říct, že se řeže jak magor - kreslí tou žiletkou různý ornamenty. Dokonce udělal i draka. Myslel jsem, že co se týče řezání, jsem mistr, ale mám se ještě co učit.

Mám už zase svůj počítač, psychouš sestru nějak ukecal. Aspoň že v něčem je dobrej.
____

No doháje, ten čtrnáctiletej cápek vedle mě krvácí docela dost. Že by se říznul do žíly? Tak nebudu mu v tom bránit.

Slyším sestru, tak jako že spím, aby si zas hnedka nemysleli, že podřezal a já nic nenahlásil.

____

Tak ho ještě nějak stihli zachránit, ale bylo jasně řečeno, že jestli to ještě jednou udělá, zemře. Zachránili ho jen tak tak. Chudák docela. Jako že ho zachránili a že konečně neodešel, tak jak chtěl.

Teď tu leží s něčím, co bych nazval jako pouta, ale nikdy v životě jsem to neviděl. Možná to doktoři praktikují na psychopaty, kteří jsou zranění, ale nesmí si nic dalšího udělat.

To musí bejt strašnej trapas, dali mu plíny, aby nemusel chodit na záchad. áá, nechutný. Teď mě celou dobu hypnotizuje pohledem, ale mě to je jedno, chápu ho, nemá co dělat, tak proč nečumět na někoho, kdo si v klidu může psát na počítači, nebo si dojít na záchod.
____

A kurva, tak zase nemám počítač, sestry jsou strašný krávy, jen co je pravda. Mě se nechce psát na mobilu, takže se velice omlouvám, ale ozvu se až zítra. Zase z týhle hnusný místnosti, pokud psychouš nerozhodne jinak.

Nashle v hrobě.

Opravdu skvělé

15. srpna 2014 v 4:05 | Nepochopený psychopat
Stále ležim v tom hnusnym bílym pokoji. Můj milovaný psychouš mi to totiž doporučil. Prý lepší být o pár dní dýl tady, než v blázinci. Opravdu skvělé. A to jsem se tam chtěl znova podívat. Možná bych měl stejný pokoj...?

Všichni psychoušové jsou stejní. Když řeknete pravdu, nevěří vám, nebo vás rovnou odsoudí za člověka, jenž je životu nebezpečný a když lžete, dělají vám zase nějaké testy aby si to ověřili a nakonec z vás stejně vymlátí pravdu a je to tady znovu.

Včera jsem měl docela průser. Nevšim sem si toho, ale v pokoji sou kamery. Takže všechno, od předávání žiletky až po ukazování jizev tomu debilovi je nafilmováno. A samozřejmě bez zvuku, takže kdo je hlavní pachatel? Já. Bravo, gratuluji si.

Žiletku mi vzali, ale to je mi celkem jedno, to bych nebyl já, kdybych neměl těch rezerv víc, ale tak o té v botách jim říkat nebudu, to ne. A když se řežu, jedině pod peřinou.


Byl to krásný pocit, být z něčeho takového obviněn. Že by se moje sny aspoň částečně splnily?

Ale tak vrátím se k mému drahému psychouši. Ten kretén mě málem poslal do blázince. Dobře, v první větě si asi trochu protiřečím, nicméně se do toho příšerného ústavu už nikdy nechci vrátit. Když jsem mu jako vždy řekl půlku pravdivě a půlku ve lži, jak to dělám vždycky, něco si sepsal a zavolal mojí mámu. Ta mě ani nebránila. Řekla, že jestli to pro mě bude nejlepší, tak ať si tam klidně jedu. Po kom sem asi ten "cit" zdědil, že?

Už abych byl zas doma. Tady je to fakt děsný. Smrdí to tu hůř než zvratky, a ten čtrnáctiletý dement pořád něco chce. Když mi ukazoval svojí ránu, kvůli které ho sem přivezli, musel sem se zasmát. Tolik jsem si jich už udělal. A furt žiju i bez debilní lékařský pomoci, která je stejně na hovno.

To není možný, ono nejde ani blbý post napsat bez toho, aniž by mě ten kripl malej otravoval.

Aha, tak on se chtěl zeptat, jestli mu posvítím, že potřebuje čůrat. To je fakt super. Kdyby mu bylo šest, tak neřeknu, ale je mu kurva čtrnáct, tak proč to zaprvý říká tak debilně a zadruhý proč si neposvítí sám? Mobil má taky a baterku nepotřebuje. Fakt těžký život tohleto, jeho problémy bych chtěl mít.


Dopíči, právě sem de sestra a já už mám spát. To je fajn. Tak schválně, jak zareaguje, pak vám napíšu..
___

Tak právě jsou čtyři hodiny skoro přesně. Dejme tomu, že uběhla hodinka a půl od pauzičky. A dejme tomu, že sem bez počítače, protože mi ho zabavili - jo a zkontrolovali si, jestli v něm někde náhodou nemám žiletku - takže to teďka smolim z mobilu. Fantastic.

Ten píčius vedle mě se zase řeže. Žiletku už má tentokrát svojí, protože mu jeho milovaná maminka přinesla věci jako zubní kartáček, nebo pěnu na holení a nebo taky žiletku, se kterou si tak trochu pohrál a teď už jen řeže. Ale vždycky mi tajně tu žiletku pošle, abych jí mohl olíznout. Ježiš to je fakt úchylný, ale taky strašně dobrý.

A kurva, zase slyším nějaký kroky, tak adios, protože kdybych přišel o mobil, tak tu jen čumim do zdi - taky zábava, ale tak znám lepší věci.

Pozdrav z nemocnice

14. srpna 2014 v 4:21 | Nepochopený psychopat
Dnešní článek nebude mít žádný zamýšlecí téma, bude to spíše takový deník, protože se toho za poslední hodinu stalo docela dost. A jelikož se teď pekelně nudím, popíšu vše do detailu. A nebo taky ne, protože jsem moc líný.

Nespal jsem 72 hodin vkuse, tak jsem si řekl, že si přeci jenom vezmu prášky na spaní. Normálně je brát nechci, protože mám pak sklony k sebevraždě. Jenže už jsem byl dost unavený a pořád jsem nemohl usnout. A jelikož je prostě neumím brát jako jiní lidi, předávkoval jsem se.

Nechci to dělat úmyslně, ale přijde mi, že ani po pěti prášcích neusnu dost a tak si dávám další a další. No a takhle to dopadlo.

Asi si říkáte, proč teďka nespím, když jsem je "před chvílí" měl. Bude to tím, že jsem byl donucen všechny vyzvracet.



Prakticky nezačaly účinkovat, ale z nějakého neznámého důvodu sem omdlel nebo co a probudil jsem se tady. V hnusnym bílym pokoji zapáchajícím dezinfekcí s dalšíma dvěma kluky, kteří jsou na tom dost stejně jako já. Nebo si o nás všichni myslí, že jsme se chtěli zabít.

Jeden se jen trochu říznul. Když viděli doktoři mě, myslel jsem, že ho pošlou domů. Ale tak asi se mu stalo něco horšího no.
A druhý se taky předávkoval. Hezký ne?

Zítra sem má přijít psychouš a vyvzpovídat mě. A co mu mám říct? Když odpovím, že sem se nechtěl zabít, že jsem prostě chtěl jen spát, bude mít milion otázek ohledně spaní a stejně mi nebude věřit. Když řeknu, že se zabít chci, půjdu na nějaký testy a kdovíco bude následovat. Krásné vyhlídky, že?

Čekejte, ten vlevo po mě něco chce...

Ten, co se skoro podřezal se mě zeptal, jestli nemám žiletku. Není to vtipné? Ono mu je úplně jedno, že je v nemocnici a že málem chcípnul, on to asi fakt chce dodělat.

Nejsem zlej, ale tak... mám pro každý případ schovanou žiletku mezi mobilem a krytem. Tak jsem mu jí dal. Viděl jsem, jak se jen trochu říznul do břicha (asi si ze mě bere příklad?) a pak mi jí vrátil. Částečně jsem doufal, že se zabije, protože by to mohla být tak trochu moje vinna a já bych konečně někoho zabil, ale zatím nic, no.



Krev chutná báječně, co?

Ne, tu žiletku jsem olizovat neměl. Kurva co to se mnou je. Jako svoji krev už sem zkusil, ale proč doháje cizí?

Tak já toho nechám, ukážu mu nějaký jizvy, ať mám od něj pokoj, protože mě už fakt sere. Kolik mu může bejt? Tak 14? My god.

Až budu mít čas, ozvu se. Snad z domova. Ne odsud. Nebo se možná neozvu, protože si mě vezmou hezky do péče v psychiatrický léčebně. Nashledanou v blázinci (možná).

Řezání

12. srpna 2014 v 3:28 | Nepochopený psychopat
Je vtipný, že to píšu zrovna v tu chvíli, kdy mi na klávesnici kape krev. Už jsem ale četl jednu super radu - při psaní se inspirujte životem. Dobře, fajn, už jsem perfektně naladěn.

Tohle je věc, kterou si projde hodně lidí. Ale většina z nich po nějaké době přestane a už do toho znova nespadne. Pak tu jsou i lidi, kteří dlouho, moc dlouho pokračují. Třeba až k sebevraždě, že?

Nebudu Vám lhát, ale na mém těle je více šrámů než kůže. Jediná místa, kde jsem se nikdy neřezal je obličej, tam dole a chodidla.. a pochopitelně krk, jestli bych se teda nechtěl zabít. Jinak všechno, od ramen a po kotníky je zcela doslovně rozřezané. Včetně zad, dlaní... no proč to dlouze popisovat, prostě skoro všechno.

Jsem na to hrdý? Ne. Měl jsem holku. Jak dlouho mi vydržela? Přesně do té doby, než mi zvedla tričko. Když viděla břicho, cukla sebou a řekla sbohem. Jednoduché jako facka. I přes to ale musím pokračovat. Je z toho prakticky můj každodenní rituál.

Když dělám vodorovný rány na ruce, přejíždím svisle a přemýšlím, zda to udělat nebo ne. Nakonec se ale pro efekt říznu silněji někde jinde, abych na to nemyslel.

Hodně lidí sebepoškozování hatuje. Taky odsuzují. Jdete na ulici s lehce vyhrnutými rukávy od košile a hned se od Vás lidi drží dál. Jako kdybych nebyl člověk... počkat, to je možná realita.
Já vím, že se ty problémy dají řešit jinak. Že je milion a ještě více způsobů. A že tohle nic nevyřeší. Já si to taky myslím. Jenže se mi nechce končit, je to moje dá se říct hobby. Vlastně droga.

A pak tu jsou ti, kteří se řežou aby patřili do módy. Ono je dneska in řezat se? Wow, tak to bych se mohl objevit na titulní stránce Vogue.

To by bylo vše, co jsem chtěl říct. Vlastně toho chci víc, ale můj mozek pracuje na etapy, tak možná bude pokračování.

Řežete se?

- kdyby takhle vypadala moje ruka, tak se asi poseru, naštěstí bych to tak daleko zajít nenechal.

Černý anděl jménem ďábel

10. srpna 2014 v 3:38 | Nepochopený psychopat
Hodně lidí se ptá, jak to s tím satanem vlastně je. Něktěří si ho poněkud vtipně představují jako červeného chlápka s kopyty, ocasem a vidlemi a samozřejmě s nezapomenutelnými rohy.

Je pokládán za to nejzlejší na celym světe, vyjadřuje přesný opak Boha. Má jen špatné vlastnosti, jako třeba pomstychtivost, žárlivost, namyšlenost.. opravdu tu nechci být donekonečna, je mi jasné, že všichni představu mají.

Já ho ale beru jinak. Satan je černý anděl (a teď si prosím odpuste rasismus), který ve vesmíru udržuje rovnováhu. Svým způsobem je dobrý, bez něj by to nešlo (od dobru a zlu jsem se vyjadřoval v předminulém článku). Nemá žádný ocas, ani kopyto - je jiný uvnitř. Dělá to co má dělat. Není konkurencí Boha. Je jeho spoluhráč.

Akorát má stanoviště dole, abych měl svůj prostor.

Věřím v Boha, věřím v ďábla a věřím, že po smrti se ještě něco stane. Nechce se mi věřit, že by byla.. no, jen tma a už nikdy nic. Je mi prakticky jedno, jestli je nebe a peklo, zda se převtělím, nebo - což beru nejpravděpodobněji, že tu zůstanu jako duch.

Jak pojímáte satana/ďábla/černého anděla vy?


Ty cigarety mě fakt dostávaj!

9. srpna 2014 v 4:15 | Nepochopený psychopat
Jasně, cigareta je známý zabiják. Aspoň podle většiny populace. Samá rakovina plic.. ale kdo to má furt poslouchat? Kuřáci kouří, protože chtějí. A pokud nekouří dlouho, dá se toho zbavit. Tak proč jim do hlavy serou všechny možný věci co se týče nemocí? Je to jejich volba. Stejně všichni umřeme. Jen si ten život můžeme o něco zkrátit, mm?

Někde jsem četl: "Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet." Myslím že to je z Hvězdy nám nepřály, ale tuhle slaďárnu mě ani samotný ďábel nedonutí číst, tak raději zůstanu jen u toho citátu, než se tou láskou pozvracím. Je fakt, že bych kapku potřeboval - jako tý lásky - no to je fuk.

To jsem praktikoval v nějakých třinácti letech. Nechtěl jsem být frajírek, jako ostatní, chtěl jsem, aby ze mě měli respekt. No, moc ho nemaj...
A teď? Ve stresu mám v posteli non-stop sos krabičku marlborek. Nejsem závislák, nepotřebuju dávku tabáku každý den a koneckonců mi nechutná. Když ji ale potřebuji, přijde vhod. Za svůj život mám třetí balení.. jo, vy vlastně nevíte, jak dlouhej můj život je.

Antikuřáci si prosím nechají kecy pro sebe, co se týče komentářů. Anebo mi klidně napište, jaký jsem debil, že jsem se jich vůbec kdy dotknul. Ono už to je vlastně naprosto jedno.


Kam dál