Řezání

12. srpna 2014 v 3:28 | Nepochopený psychopat
Je vtipný, že to píšu zrovna v tu chvíli, kdy mi na klávesnici kape krev. Už jsem ale četl jednu super radu - při psaní se inspirujte životem. Dobře, fajn, už jsem perfektně naladěn.

Tohle je věc, kterou si projde hodně lidí. Ale většina z nich po nějaké době přestane a už do toho znova nespadne. Pak tu jsou i lidi, kteří dlouho, moc dlouho pokračují. Třeba až k sebevraždě, že?

Nebudu Vám lhát, ale na mém těle je více šrámů než kůže. Jediná místa, kde jsem se nikdy neřezal je obličej, tam dole a chodidla.. a pochopitelně krk, jestli bych se teda nechtěl zabít. Jinak všechno, od ramen a po kotníky je zcela doslovně rozřezané. Včetně zad, dlaní... no proč to dlouze popisovat, prostě skoro všechno.

Jsem na to hrdý? Ne. Měl jsem holku. Jak dlouho mi vydržela? Přesně do té doby, než mi zvedla tričko. Když viděla břicho, cukla sebou a řekla sbohem. Jednoduché jako facka. I přes to ale musím pokračovat. Je z toho prakticky můj každodenní rituál.

Když dělám vodorovný rány na ruce, přejíždím svisle a přemýšlím, zda to udělat nebo ne. Nakonec se ale pro efekt říznu silněji někde jinde, abych na to nemyslel.

Hodně lidí sebepoškozování hatuje. Taky odsuzují. Jdete na ulici s lehce vyhrnutými rukávy od košile a hned se od Vás lidi drží dál. Jako kdybych nebyl člověk... počkat, to je možná realita.
Já vím, že se ty problémy dají řešit jinak. Že je milion a ještě více způsobů. A že tohle nic nevyřeší. Já si to taky myslím. Jenže se mi nechce končit, je to moje dá se říct hobby. Vlastně droga.

A pak tu jsou ti, kteří se řežou aby patřili do módy. Ono je dneska in řezat se? Wow, tak to bych se mohl objevit na titulní stránce Vogue.

To by bylo vše, co jsem chtěl říct. Vlastně toho chci víc, ale můj mozek pracuje na etapy, tak možná bude pokračování.

Řežete se?

- kdyby takhle vypadala moje ruka, tak se asi poseru, naštěstí bych to tak daleko zajít nenechal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PjůDyPjů D. PjůDyPjů D. | Web | 12. srpna 2014 v 14:46 | Reagovat

Tak ten obrázek je na mě trošku moc hardcore. Jinak jsem teda netušila že si na tom až takhle. Radit ti, k čemu když je to pro tebe jako droga,, Je mi líto to s tou holkou, každopádně, sama si neumím představit co bych v takové situaci dělala. Asi bych se ti jen podívala do očí a zeptala se tě co jsi vlastně zač.. Nemyslím že bych tě opustila, spíš naopak.. Snažit se tě pozměnit.. Je to docela lákavé.
Řezat se kvůli módě, ano, znala jsem jednu pipinu která si řezala do ruky srdíčka a různý obrázky jen kvůli tomu aby zaujala lidi.
Fckin logic.
Neřežu se, i když mi to občas,, né chybí,, chybí mi ten pocit tý úlevy když  mi po ruce sjel nůž který se mi zarýval víc a víc...

2 Luci Luci | E-mail | Web | 12. srpna 2014 v 21:16 | Reagovat

Ten obrázek je na mě moc...řezala jsem se taky... je to 3 roky zpátky... řezala jsem se každý den a pak se z toho stal i více méně můj zvyk... ale pak na to přišla rodina a byla z toho spousta malérů a tak... přestala jsem s tím... ale budu si to už asi navždy pamatovat... mrzí mě, že ta holka odešla... to vypadá vážně tak hrozně? myslím si, že vzhled není všechno a že měla spíš zůstat a promluvit si s tebou... někde v tobě musí být důvod, proč to děláš ne? PS: taky jsem experimentovala s místy, hlavně ruce, bříško a stehna...

3 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 16. srpna 2014 v 19:45 | Reagovat

Taky jsem patřila mezi lidi, co odsuzovali řezání a říkala si, že jsou to idioti. No jednoho dne se ze mě stal taky ten IDIOT. Vydrželo mi to něco přes rok, než jsem si konečně řekla definitivní NE. Teď je to asi rok a půl, co jsem se úmyslně nepořezala, ale stále slyším volání žiletky. I když vím, že to vůbec nic nevyřeší.. ano, je to jako droga.
Řezat se, protože " je to in " ? Seriously?
Ten obrázek - tak takhle daleko bych nezašla ani náhodou! Hrůza děs.

4 Anonymka Anonymka | 22. února 2016 v 0:04 | Reagovat

Chápu to s tou drogou, zrovna teď se snažím usnout. Jsem unavená, ale můj mozek spát nechce, nařizuje mi abych si šla něco udělat do koupelny, jediný co mě drží v posteli je, že rodiče by na to přišli a tak se řezu "opatrně" na místech kde to nikdo nevidí a vždy musím počkat

5 Kiarr Kiarr | 14. dubna 2016 v 19:36 | Reagovat

Zdravím. S tím řezáním ti rozumím i na můj ranný věk. Bohužel má matka na to již přišla a je to necelý týden od mé první návštěvy psychiatričky. Zanedlouho půjdu ke druhé psycholožce. Mě to už nebaví po stopáté omýlat proč to dělám. Mám k tomu své důvody, ale pokaždé když se říznu, se mě matka ptá proč. Neustále mě prohlíží, jestli nemám na rukou, břichu, bocích nebo na nohách nějakou novou jizvu. Často jí o tom ale lžu. Pravda je taková, že mám ve svém pokoji schovaný malý nůž. Poslední dobou mám občas nutkání jí ho prostě přiložit ke krku a zbavit se jí, jelikož mi hodně leze na nervy. Zatím tomu odolávám. Ale co když to jednou nezvládnu? Co bych měla podle tebe zkusit udělat?

6 Lucinka Lucinka | 3. října 2016 v 8:32 | Reagovat

Mas dost hustej blog a skvely nazory. A to ctu asi teprve čtvrtej nebo patej clanek. Ale prijde mi jako dost velka picovina.. Aby se holka na tebe jakoby vysrala kvuli jizvam.. Je to celkem blbost. Kdyby tady slo o lasku tak to asi necha bejt.. A bere te takovyho jakej jsi. A chape ze to proste patri k tobe. Ze mas problemy. No.. Vlastne takových lidi uz je asi na svete málo no. :-) doufam ze furt pises Kamo)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama