A já už si myslel, že ty lidi začnu mít rád...

5. června 2016 v 4:17 | Nepochopený psychopat
Nesnáším školu. Nesnáším ty lidi v ní. Proč mě nikdo nedokáže pochopit? Sakra, nevím, o co se to snažím. Hned první den, co jsem do školy přišel, mě tam lidi málem ukřižovali. Počet lidí, kteří by měli nějaké milé dotazy, nebo mě aspoň pozdravili, bych spočítal na prstech jedné ruky. Ráno mě už celkem dost podusil říďa, který měl hodně keců ve stylu, že já na té škole vlastně nemám co dělat, že bych měl být úplně někde jinde a že jestli se cokoliv stane, tak okamžitě letím. No tak pardon pane řediteli, že jsem se nenarodil tak dokonalý jako vy.


Nicméně kdyby byl blb jenom on, tak bych se na to vysral. Ale oni i ti spolužáci za moc nestáli. Nevím, jestli jsem čekal nějaký velký přivítání, každopádně to neproběhlo. Celý den jsem si připadal jako vzduch. Prostě jako kdybych v té třídě vůbec nebyl. Ne že by mi to hodně vadilo, pozornost nesnáším, možná je nakonec dobře, že mě všichni ignorovali, ale nečekal jsem to. I když po otevření skříňky jsem zjistil, že neviditelný asi nejsem, měl jsem dvě zprávy o tom, že jsem kokot a abych co nejdřív vypadl. Hm, tu radost nikomu neudělám, v poho.

Nějak bych to neřešil, vždyť jsem na tohle zvyklý už přes deset let, prostě přijdu do školy, tam jsem všem úplně ukradený a zase odejdu, každodenní rituál. Ale nasrala mě poslední párty, teď v sobotu. Před chvilkou jsem se z ní vrátil. Abych začal od začátku, když jsem na pár sekund přestal být neviditelný, tak mě starý kámoš - shodou okolností taky největší hulič a zároveň nejlepší člověk, co znám - pozval na nějakou mini kalbičku u něho ve sklepě, kde se sejdou tak tři třídy, pár lidí z města, prostě taková klasika, co u nás na škole vždycky byla. Byla to chyba, na místě to sice bylo ok, na chvilku jsem se na všechno vykašlal a snad jsem se i bavil, ale potom se muselo všechno posrat. Když jsem odcházel, počkalo si na mě pět týpků z města, které jsem vlastně ani v životě neviděl a prostě a jednoduše mi dali do držky, no. Holt se žádnýma svalama nebo lvím srdcem nechlubím, tak jsem se nebránil. Stejně je jeden ku pěti k hovnu. Moncla zvládnu, ale teče mi hrozně z ruky, asi mi tam nějak hrábli nehtem, jedna z největších jizev je úplně otevřená a vidím části těla, které bych asi úplně neměl vidět. Tak snad to bude v pohodě.

Já nevím, taky vám všechno přijde chvilku dobré, prostě že se to změnilo k lepšímu, že jste v jiném světě, najednou nemáte depky a najednou vám to všichni zase hezky vyvrátí? Já fakt doufal, že když jsem se já pokusil o změnu, že se změní i ostatní a ono hovno. I když takhle už to je tolik let, proč mi to pořád nedochází. Tak snad někdy jindy, já si jdu asi lehnout a budu se modlit.. upřímně ani nevím za co, možná by bylo lepší, kdyby ta krev prostě tekla a ráno bych se už nevzbudil. Já vlastně ani nevím, jestli chci nebo nechci žít, mě to zase začíná být jedno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anonym Anonym | 6. června 2016 v 16:01 | Reagovat

Máš dvě možnosti, buď to vzdáš nebo se tomu postavíš. Najdi si kamarády, začni posilovat, staň se někým, z kterého si nebude nikdo dělat srandu. Až vypadneš z tý školy tak se to mnohem zlepší, tak vydrž. Moje emoce jsou taky jak na horský dráze, chvíli pohoda, pak deprese. Ale já to nevzdávám, nikdy! A čas za to přináší odměny. Věřím ti, že to všechno zvládneš! :-)

2 Sabel Sabel | E-mail | 17. července 2016 v 17:46 | Reagovat

Jestli jsou na tebe lidi hnusný buď ještě horší a snaž se je děsit ....měla jsem to tak jako ty a pak jsem je začala trošku strašit...nejdřív jenom tak z nudy ale pak jsem se v tom začala vyžívat 😂 dopodrobna jim vyprávět jak bych je pitvala atd. Opravdu se mi to začalo líbit a teď se semnou do konfliktu nikdo nepouští :) zkuz to za to nic nedáš :)

3 RS RS | 3. srpna 2016 v 22:36 | Reagovat

Inu ono je to tak, že se člověk pohybuje  určitých sinusoidách, ale pokud se chceš opravdu změnit, nečekej, že se ostatní budou měnit také. Ty se taky neměníš podle toho, jestli se někdo někde ve tvém okolí pokusí o změnu....každý, bez vyjímky se mění kůli sobě. A když nějakou dobu vydrží, najde se někdo, kdo je ochoten pomoci, ale nebývá to hned. Ale určitě ti fandím, držím palce........PS taky jsem se v životě vylízávala z pěkných sraček, jde to pomalu a bolí to, ale jde to. A modlit se není špatný nápad, to si člověk začne sám před sebou urovnávat, co vlastně chce a co prožívá......dobrý začátek......

4 VET VET | 19. října 2016 v 13:43 | Reagovat

Drž se! Pokud se člověk rozhodně udělat změnu, nikdy to nebývá jednoduché, hlavní je však to, že tu změnu chceš a budeš bojovat. Nevzdávej to!
Chyby není v tobě, ale v těch kolem tebe. To oni jsou špatní, ne ty. Nenech se jimi zvyklat, nenech je, aby tě srazili na zem!
Obklop se lidma, kteří ti rozumí a se kterýma je ti dobře. Asi by ti ale nejvíce prospělo odstěhovat se a začít nový život... Protože ty jsi si někam posunul, ale tvoj okolí ne...

5 Depression Me Depression Me | E-mail | Web | 27. října 2016 v 20:26 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych ti někde napsat. Ale moc se to nehodí jako komentář. Mohl by jsi mi napsat na E-mail (depressionme@email.cz).
Prosím, je to důležitý.

6 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 13. listopadu 2016 v 20:14 | Reagovat

Já ty lidi neznám, takže těžko říct, co se jim honí hlavou a proč se chovají tak, jak se chovají. Jo, někteří jsou prostě nehorázní kreténi, co si mastí ego na "slabších" a potřebují si dokázat svou sílu. Přitom jsou neskutečně ubozí.
Proč ostatní se tváří, že jsi neviditelný? Někteří možná jen neví, co říct. Asi ani já bych nevěděla, jak se zachovat.
Poradit sice nedokážu, ale můžu tě podpořit a říct "Drž se!"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama